Jelikož se nás panička už asi rok snaží naučit poslouchat a běhat agility, rozhodla se že nás trochu potrápí a koncem srpna jsme všichni (Já, Sam a panička) jeli na výcvikový tábor Lamberk blízko Náměště nad Oslavou.

Naše dovolená začala v neděli 23.8.09 dopoledne kdy jsme se všichni sbalili, naskládali do auta a vyrazili směr Olomouc. Asi za 3 hodiny jsme byli u Zuzky před domem. Chico nás rovnou přivítal pořádným zavrčením, abychom si moc nedovolovali. Pak jsme naložili věci Zuzky do kufru a Chica do přepravky a vyrazili zpět do Brna a dále na Březník, kde se nacházelo rekreační středisko Lamberk. Po tak dlouhé cestě jsme se všichni těšili až si protáhneme nožičky a konečně jsme se dočkali. Když jsme dorazili na místo, myslím, že jsme dorazili jako poslední, všude bylo spousta psů. Sam byl ve svém živlu a chtěl přivítat každého psa, já jsem si držel trochu odstup a Chico vrčel na každého psa. Takže nic zvláštního se nedělo. V chatce, kde jsme měli spát, byla už Charlotta – kerní slečna a kříženka border kolie Chelzie. Obě se nám moc líbili a byli moc přátelské. Já se Samem jsme se ubytovali hned do postele, ale bohužel paničky museli spát na palandách, takže jsme nakonec skončili v ohrádce a Chico ve skládací boudě na zemi. Bohužel jsme přijeli jako poslední, a tak na paničky zbyly jen horní patra:o(  Neděle byla pouze seznamovací a procházková. Všude byl krásný les, kde jsme mohli běhat jak chceme – bylo to opravdu super.

Každý den v týdnu jsme trénovali agility a poslušnost. Trénink agility byl rozdělený na dvě 30 minutový lekce a poslušnost na jednu hodinovou. V tréninku agility jsme se se Sam střídali. A v poslušnosti většinou také, ale více tam chodil Sam. Kterému mu to šlo lépe než mně. Cvičili jsme standardní poslušnost jako je chůze u nohy, odložení, obraty. Aby hodina nebyla tak nudná, byla prokládaná prvky z agility. Ale jen rovinky pro radost. Například 2 překážky – tunel – překážka a zase zpět. To nás oba bavilo i když Sam někdy švindloval a překážky obíhal.

Pro zájemce a ranní ptáčata byla možnost si vyzkoušet stopování. Mě panička nebrala, protože věděla, že tak dobrý nos zase nemám, ale se Samem to zkusila. A myslím, že je to oba začalo bavit. Samík je stopař od přírody, protože v lese nebo na ulici pořád něco stopuje. Na stopu se chodilo brzy ráno ještě před snídaní. Stopy byly zatím jen krátké a bez lomu, ale i tak si Sam vedl velice dobře. Po stopě paničky (a párku) šel poměrně bez chyby, protože věděl že na konci ho čeká velká mňamka v podobě párečků:o)      

Trénink agility byl také fain. Jelikož počasí bylo celý týden dost horké, tréninky byly rozdělené na 2 x 30 minut. Se Samem jsme se střídali. Parkury byly někdy těžší jindy jsme zase běhali jen rovinky. Na tréninky jsme byli rozděleni do skupinek po 5 psech, a tak jsme opravdu celý 30 min běhali. Bylo to dost náročné, a tak 30 min denně úplně stačilo. Při tréninku jsme se konečně naučil tak trochu běhat slalom a párkrát se mi povedla i vysílačka. Panička z toho měla velkou radost, protože něco takového se mi ještě nepovedlo.

Volný čas jsme trávili odpočinkem nebo procházkami po lese. Jednou jsme se s naší kerní kamarádkou Charlottou vydali k řece. Cesta to byla poměrně náročná z příkrého kopce dolů po lesní pěšince plné klacků a překážek. Cesta trvala asi tak 10 min. Řeka byla dost mělká, takže pro paničky to na koupání nebylo, ale my jsme se užívali. Samík tahal z vody klacíčky a na břehu je porcoval, Gas chytal vodu a Charlotta lovila zase lístečky. Všichni jsme si to prostě užívali. Po dostatečném vykoupání a vyřádění, nás čekala cesta zpět. K vodě jsme šli z kopce a teď nás čekal obrovský kopec zase nahoru. Nejčilejší byl Sam který si nesl ulovený klacíček a pořád si chtěl hrát. Já s Charlottou jsme šetřili síly a paničky ty už funěly po pár metrech:o) I když s přestávkami, zpět do tábora jsme dorazili.   

Poslední den před odjezdem nám sice počasí  moc nepřálo, ale i tak jsme měli závěrečné soutěže páníčků a jejich psů v šikovnosti. Žádná disciplína nebyla na rychlost, ale na přesnost, poslušnost a šikovnost. Dohromady jsme soutěžili v 5 soutěžích. Já i Sam jsme šli každý sám za sebe. Prvním úkolem bylo projít trasu u nohy a panička měla v ruce raketu s míčkem, který nesměl spadnout. Pes musel jít u nohy bez vodítka úzkou uličkou – slalomem z kuželů – překonat Áčko – tunel – a překážku u nohy. Nakonec jsme si musel sednout a zůstat a panička odpinkla míček a já za ním nesměl utíkat. To pro mě bylo jednoduché, protože míčky mě moc neberou. Ale Sam za ním vystartoval. Další úkolem bylo přivolání a přeskákání 3 ležících lidí. Sam i já jsme to zvládli bez problémů. 3. úkol byl trochu drastický vůči všem psům. Přivolání přes řadu párků a salámků. Já jsem to přeběhl bez povšimnutí, ale Sam, jelikož má nos citlivější, se trochu vrátil, ale ani jeden nesnědl. Poměrně dost psů se tam najedlo, ale jiní zase vůbec nezaznamenali, že tam byly takové dobroty. 4. úkol byl spíš na prověření šikovnosti páníčků. Psi měli ležet ve čtverci a páníci házeli létající talíře a museli se trefit kamkoliv do Kruhu (myslím překážku). Já i Sam jsme hezky čekali a koukali na paničku, jak jí to šlo. Nejhorší to nebylo, ale mohlo to být lepší:o) Posledním úkolem bylo přivolání z jednoho konce hřiště na druhý, přičemž panička měla na sobě plynovou masku a čepici. Žádný pes se nenechal zmást maskou a všichni ke svému páníkovi přiběhli bez jakéhokoliv otálejí. Já a Sam jsme běželi na jednou a také jsme paničku našli i pod tak ošklivou maskou. Vyhlášení bylo hned po ukončení a světe div se s paničkou jsme se umístil na 3. místě mezi malými psy. Dostali jsme krásnou medaili s trojkou a každý nějakou tu dobrotu – já šmakoz a panička čokošku.

V neděli jsme šli se Charlottou a Bárou na poslední procházku a kolem 10 hodiny jsme se sbalili, uklidili chatku a vyrazili směr domov.

Gas-kruh.jpg
Houpačku mi panička radši přidržuje, protože to se mnou většinou hrozně praští....
Houpačku mi panička radši přidržuje, protože to se mnou většinou hrozně praští....
<p>....slalom se stále učím....</p>

....slalom se stále učím....

Začátkem července jsme se vydali za naším kamarádem Chicem a jeho paničkou Zuzkou. Chico z nás moc velkou radost neměl, protože na mě i Sama vrčel, ale i tak jsme si užili skvělý den. Nejdřív jsme navštívili ZOO na Svatém kopečku, a pak jsme podnikli velkou výpravu za hranice města, kde byli krásné louky kde se dalo běhat a běhat a řádit.

Chico, Sam a já
Chico, Sam a já
<p>Sam v ZOO pozoruje vlky. Trochu smrděli, ale když to jsou naši prapraprapříbuzní ....</p>

Sam v ZOO pozoruje vlky. Trochu smrděli, ale když to jsou naši prapraprapříbuzní ....

Mě se zase moc moc líbili opičky....
Mě se zase moc moc líbili opičky....

Na dovolené v Chortatsku jsme si všichni užívali:

S Montym na lehátku....
S Montym na lehátku....
....jako opravdoví námořníci.
....jako opravdoví námořníci.
<p>Pár temp v moři po boku s Fency</p>

Pár temp v moři po boku s Fency

Po výstavě v Nitře jsme se jeli ubytovat do vesničky Častá. Bylo zde nádherné okolí a počasí nám také přálo, a tak jsme se všichni šli odreagovat do lesa a podniknout pořádnou průzkumnou výpravu. Monty, Kenie, Bakchus a Sam se tam měli jako v ráji. Mohli si běhat, chytat šišky a lovit klacíky. Jen ty srnky jsme jim s Luckou radši nedovolili. Naštěstí jsme byli bystřejší než oni a v čas je odchytili - jinak by jsme je už asi neviděli - lovecké pudy jsou holt lovecké pudy:o)

IMG_0867.JPG
IMG_0907.JPG
IMG_0928.JPG
Sice trochu se spožděním, ale přeci jen malá reportáž z cesty pro našeho nového člena rodiny.  Rozhodnutí, že se pojede právě do Švýcarska pro štěňátko bylo trochu na rychlo, protože jsem dlouho váhla a nevěděla, jestli ano či ne. Ale nakonec mě učaroval ten jeho kukuč a bylo prostě rozhodnutu. Musím tak poděkovat Lucce za její ochotu při komunikaci s paní Knopfli a za všechny rady co mi dala a hlavně za to, že mě v tom nenechala a jela pro Samíka semnou. Díky Lucko:o)

Naše velká výprava začala v úterý 22.7.2008, kdy jsem brzo ráno vyzvedla Lucku u ní doma a vyrazili jsme na dalekou cestu. Cesta po dálnicích byla příjemná a i když na léto byly  plánované uzávěrky a opravy silnic žádné velké zdržení jsme neměli. Jen v Německu jsme na jedné uzávěrce stáli asi 30 min. Jinak musím říct, že i přes četné uzavírky na německých dálnicích tu byla doprava velice plynulá. Díky půjčené navigaci jsme nikde nebloudily a městečko Ramsen, které se nachází hned za hranicema s Německem jsme našli nasprosto bez problémů. Jen ten domeček paní Knopfli jsme měli trochu problém najít, ale zdařilo se. Byl to krásný domeček s udržovanou předzahrádkou. Ale s naším údivem první pes, kterého jsme tu viděli byl obrovský irský vlkodav. Trochu jsme se lekli, co jsme si to tu vlastně zamluvila, ale pejsek naštěstí patřil návštěvě, takže jsme si oddychli. Paní Knopfli s manželem nás moc mile přivítali, uvedli do domu a vypustili smečku snad 15 kernů. Byla to úžasná podívaná, jak smečka 15 kernů, 1 skoťáka a 1 westa na nás skáčkou a snaží se nás co nejvíce oblízat. Toto představení trvalo pár minut pak už psíci byli uspokojení a vrátili se na zahradu, kde měli jako obvykle spoustu práce. My jsme se šli podívat na štěňátka a Yestra. Byla to krásná sametová klubíčka. Moc chlupů sice na sobě neměli, protože byli čerstvě otrimovaná, ale i tak byli kouzelní. Hned se rozutekli po celé zahradě a vůbec je nezajímalo, že jsme se na ně přijeli podívat. Zmizeli v nedohlednu. Ale paní věděla jak na ně a za chvilku byli všichni zase u nás, akorát Yester se pořád někde toulal. Ale to mi zatím moc nevadilo, protože jsem stejně nevěděla který to je a mazlila se s každým, co přišel. Všichni kerníci byli hrozně přátelští a chtěli se pořád mazlit. Paní Knopfli nám ukázala a předvedla většinu pejsků z chov. stanici. Bylo to velice příjemné odpoledne strávené s příjemnými lidmi ve společnosti spousty psů. Pán a paní byli velice pohostinní a pozvali nás dokonce na večeři a při kafíčku jsme vyřídili všechni potřebné formality a kolem 19 hodiny jsme rozloučili a teď už ve třech odjedli do objednaného hotelu. Yester cestoval v přepravce, kde se mu vůbec nevíbilo. Naštěstí hotel byl hned za hranicema asi tak 10 min. autem. Hotel byl moc hezký a útulný. V pokoji jsme se hned zabadleli a vypustili naší malou šelmičku. Yester neváhal a všechno hned prozkoumával a ochutnával. Moc mu chutnali záclony se kterýma vydržel zápasit opravdu dlouho. Chvílema jsem měla strach, že je celé strhne a budeme ještě platit záclony. Ale jenvíc se mu stejně líbilo v posteli, kde nás s Luckou terorizoval.  Večer jsme šli na krátkou procházku a pak rychle zase do postýlky a spát. Ale Yester byl neúnavný a pořád by si hrál. Až musela nastoupit mamka Lucka a neposedného mrňouse uspala, dodnes mi je záhadou jak to vlastně dokázala. Celou noc mi spinkal za hlavou a probudil se až ráno. Ráno jsme zbali všechny věci, došli si na snídani a vydali se na zpáteční cestu. Často jsme zastavovali, a tak jsme do Prahy dorazili kolem 17 hodiny.

Příjezd do mestečka Ramsen
Příjezd do mestečka Ramsen
<p>Yester na pokoji musel všechno ochutnat - tady ochutnává mojí tašku....</p>

Yester na pokoji musel všechno ochutnat - tady ochutnává mojí tašku....

.....záclony mu byly silným soupeřem....
.....záclony mu byly silným soupeřem....
Tentokrát páníčkové usoudili, že výstava by se dala spojit i s závabným a příjemným výletem, a tak jsme poknikli ve dnech dvoudenní výstavy v Bratislavě výlet na Zlaté písky. Z domova jsme vyrážili už v pátek, aby jsme si to tam pěkně užili a udělali si volný prodloužený víkend ve společnosti kerních přátel a jejich páníčků. Tentokrát s námi jel i velký páníček a autem jsme vezli i Lucku s holkama (Kenie a Kamei) a mýho novýho kamaráda Sama. Auto bylo nacpané k prasknutí a do toho ještě 4 psi a Lucka s nohou v ortéze, ale vešli jsme se. Já a Sam jsme zabrali místo na zadním skle a holky spali dole. Sam na cestování ještě není moc zvyklý, a tak nám asi po hodině jízdy ukázal, co měl ráno k snídani. Naštěstí byla cesta v pohodě a za 4 hodiny jsme byli na místě. Po krátkém ubytování jsme šli oblídnout terén a hlavně vyzkoušet vodu. Teda já ne, protože jsem nesměl před výstavou, ale páníčkové byli nadšení. Voda byla krásně čistá, mokrá a osvěžující. Odpoledne přijel můj nový kamarád, kterého jsem znal jen z výstav, Monty (Kriek Sparklieng Heart´s) a jeho páníčkové Jitka a Roman. Hned jsme šli na seznamovací procházku k jezeru. Všichni jsme se tu vydováděli dosytosti. Večer jsme jen zalehli a nechali páníčky ať se baví. Ale protože byl hrozný vítr šlo se brzo spát.

Ráno nás čekalo brzké vstávání a výstava. Ale z výstaviště jsme přijeli kolem 13 hodiny. Chvili jsme si odpočinuli a odpoledne nás čekala zase dlouhá procházka a společné focení. Sam řádil, já se snažil vlítnout do vody a nakonec se mi to podařilo. Ve chvilce nepozornosti jsem páničkovi utekl a celý se namočil. Pak už jsem se mohl cachtat ve vodě jak jsem chtěl. Monty a Kamei pořád plavali ve vodě a Kenie na ně dohlížela. Prostě každý si dělal co chtěl. Bylo to super:o) Dokonce i Samík se nechal nakonec strhnout a vlítnul do vody a kousek platal - společně se zkušenými vodními kerny Kamei a Montym, kteří ho také v pořádky přivedli zase na břeh. Panička o něho měla trochu strach, ale mrňous byl stále v pohybu, protože tam bylo tolik zajímavých věcí k ochutnání, že se nebylo čeho bát. Po procházce jsme dostali každý svojí porci večeře a šli jako poslušní pejsci spát. Zato páníčkové šli na mejdan. U chatky č. 44 se připravilo papáníčko, pitíčko a prostě samé dobrůtky a kecalo se a kecalo až do ranních hodin.

Neděle byla spíše cestovní. Ráno zase na výstavu, kde jsem byl úplně mrvý a nepoužitelný. A hned po výstavě jsme jeli domů. Cesta byla dobrá až na brněnskou dálnici, kde zrovna končil závod motorek a provoz byl opravdu hodně hustý a místy dálnice i stála. Ale naštěstí jsme se všichni dostali domů v pořádku s krásnými zážitky:o))

Takto se seznamoval Sam s Kenie a Kamei. Měkolikrát mu jasně dali najevo ať neotravuje, on si nedal říct, a tak dostaly přezdívku "zlé tety"
Takto se seznamoval Sam s Kenie a Kamei. Měkolikrát mu jasně dali najevo ať neotravuje, on si nedal říct, a tak dostaly přezdívku "zlé tety"
Sam hned zaujal pozici hlídače chatky a bez pořádného&nbsp;pomazlení nikoho dovnitř nepustil.
Sam hned zaujal pozici hlídače chatky a bez pořádného pomazlení nikoho dovnitř nepustil.
Společné foto - zleva Kenie, Kamei, Monty a já.
Společné foto - zleva Kenie, Kamei, Monty a já.
Po výstavě v Mladé Boleslavi a po dobrém obědě si páníčkové řekli, že nám udělají radost a pořádně nás vyvenčí. Vyrazili jsme na rybník do Horních Počernic. Lucka s Kamei a Kenie, já s paničkou a Katkou s rodinou a Fencynkou. Bylo krásné počasí, ani ne horko, ale pro nás pejsky na koupání akorát, takže u rybníka nebylo moc lidí. Mohli jsme si tu lítat navolno. A hlavně tu bylo sposta vody a bahna. Jako první vyzkoušela teplotu vody Kamei. Také byla jako první celá zablácená a mokrá až po uši. Já, Fency a Kenie jsme se ze začátku drželi trochu od vody dál, ale netrvalo dlouho a do vody jsem také skočil. Sice jsem neplaval, ale mojí zábavou je chytat ty neposedné vlnky. Techniku chytání jsem piloval skoro celé odpoledne, ale žádné výsledky to neneslo. Podívejte se na fotky a uvidíte jak jsme si užívali. Asi by jste neřekli, že dopoledne jsme byli na výstavě, co? A že jsme hlavně čistokterná plemena, co ?:o)))
DSC07093.jpg
DSC07099.jpg
DSC07108.jpg
Dnešní poměrně horký den jsme strávili s paničkou v příjemné společnosti Katky a Fency. Vyrazili jsme totiž všichni na velký výlet do Divoké Šárky. Procházka byla velice příjemná, protože jsem se mohl koupat v potoce, který tekl stále vedle nás. Voda byla trochu studenější, ale velice osvěžující. Fency se do ní moc nechtělo, ale nakonec jsme jí také přemluvili. Podívejte se na fotky a může jen tiše závidět:o) 
Fency našla obrovskou housenku
Fency našla obrovskou housenku
<p>To byl výhled...</p>

To byl výhled...

P7140048.JPG
Minulý týden jsem s paničkou byl poprvé na opravdové dovolené. Jeli jsme na chatu, která leží v osadě Jivák. Nejbližší velké město je Nymburk - jen pro představu, aby jste také věděli, kde to je. Hned jak jsme tam přijeli, přišla mě přivítat jedna fešanda od vedle, byla to už kokršpanělý dáma, takže si moc hrát nechtěla a spíš na mě vrčela. Celý čtyři dny jsem si opravdu užíval. Jelikož bylo krásné počasí - sice jen pro mě a ne pro páníčky, kteří drkotali zuby - chodili jsme hodně na procházky do lesa. Moc se mi to líbilo, protože jsem si mohl běhat na volno. Páníčkové pořád něco hledali na zemi (jako houby a borůvky) a chtěli po mě abych taky hledal a já jsem se jim na to vykašlal a radši jsem si stopovat po svém. Dokonce jsem tu viděl poprvé v životě srnku. Chtěla jsem jí dohnat, ale byla rychlejší, tak jsem to po pár set metrech vzal. Panička ze mě byla trochu na mrtvice, když už mě neviděla, ale já se přece nestratím.  Jednou jsem se i vykoupal, byl jsem na zámku, v hospodě a na mzrzlině. Prostě prodloužený víkend se opravdu moc podařil a doufám, že si to někdy zase zokapakuje:o)
Společné foto s dvěma z mých páníčků
Společné foto s dvěma z mých páníčků
Na zámku u bludiště...

Na zámku u bludiště...

....já chci taky zmrzku
Odpočinek ....

Odpočinek ....

....po náročné cestě
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one