Velký a Malý Blaník 21.4.2007

Dneska mě konečně páníčkové vzali na mojí první túru. Jeli jsme zdolat Malý a Velký Blaník. Už od rána bylo krásné počasí - svítilo sluníčko, ale nebylo horko, takže jsem se moc těšil. Cesta autem trvala asi 1 hodinu. Když jsme zastavili na parkovišti pod Velkým Blaníkem vyběhl jsem celý natěšený. Nejdřív jsem šli naučnou stezku na Malý Blaník. Hned ze začátku byla trasa dost náročná - stoupání a stoupání někam vzhůru. Když jsme dorazili do cíle - vrchol Malého Blaníku - páníčkové toho měli až nad hlavu a byli celý ufuněný, to jsem nechápal - z čeho se mohli tak zadýchat? Z toho malého kopečka? Byla tu nějaká zřícenina kaple a uprostřed obrovský smrk a schránka s knihou návštěv. Panička se toho hned ujala napsala tam vzkaz - trochu jsem jí pomohl - aby všichni věděli, že jsme tam taky byli. Pak už byla cesta jen z kopečka dolů. To se šlo samo. V údolí byla malá vesnice a rybníky (ty byly ale vypuštěné - bahýnko bylo ale lepší než voda:o)). Když jsme obešli tyto rybníky vrátili jsme se zase do lesa, kde jsme si dali malou přestávku s občerstvením. Po chvilce odpočinku jsme pokračovali dál. Obešli jsme okolo celého Malého Blaníku. Byla tu opravku moc pěkná příroda. Samý lesy a žádní lidi. Takže jsem mohl celou dobu běhat na volno. Což bylo super, protože nikdo mě netahal a mohl jsem si běhat kam jsem chtěl. Celá trasa naučné stezky byla dlouhá přibližně 5,5 km a končila zase na parkovišti pod Velkým Blaníkem.

Druhý cíl naší výpravy - vrchol Velkého Blaníku. A tak jsme se vydali zase vzhůru. Tentokrát bylo stoupání docela prudké. Hlavně v posledních asi 200m. Ještě ke všemu jsem musel táhnout paničku, protože tu bylo hodně lidí, které bych rád otravoval, musel jsem být přivázaný na vodítku. Po velmi náročném výstupu po kamenité cestě jsme konečně dorazili do cíle. Všichni jsme měli vyplazené jazyky (já jsem ho měl ale stejně nejdelší, i když se páníčkové moc snažili) a museli si trochu odpočinout, aby jsme zvládli poslední náročnou etapu našeho výletu - a to vyškrábat se ještě na rozhlednu. Protože mám krátké nožičky a na rozhlednu vedly velice šikmé schody, panička mě vzala do náruče a vynesla mě až nahoru. Byl to skvělý výtah. Nahoře jsem se necítil úplně nejlíp, byla to totiž hrozná výška. Pořádně jsme se tu rozhlédli do všech světových stran a radši rychle dolů. Tentokrát mě nesl páníček. Musím říct, že pevná zem je jistější než lítat někde v oblacích.Chvilku jsme si tu odpočinuli a občerstvili - já vodou a páníčkové kávou a limčou. A hurá zase dolů. Zpět jsme šli trochu delší cestou po lesní pěšině, aby jsme si to tam ještě užili. A konečně jsme byli u auta a mohli jet domů. Všichni jsme už byli pěkně unavený a uťapkaný. Celou cestu domů jsem prospal. 

Začátek naší první velké túry

Začátek naší první velké túry

S paničkou píšeme do knihy návštěv

S paničkou píšeme do knihy návštěv

...aby všichni věděli, že jsme tam byli
Společné foto s páníčky

Společné foto s páníčky

..... využil jsem hned situace a ukousl paničce kus rohlíku, mňam
Tentokrát jsem zapózoval sám

Tentokrát jsem zapózoval sám

V rozhledně na Velkém Blaníku

V rozhledně na Velkém Blaníku

... až se mi s té výšky zamotala hlava
Krásný výhled na Malý Blaník

Krásný výhled na Malý Blaník

18.05.2007 11:59:10
Alfik95
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one