Zajímavosti

Předky tohoto malého psa bychom možná nalezli už v 15. století - na Skotské vysočině a na ostrovech podél Západního pobřeží. Vznikl pravděpodobně na ostrově Skye, kde byli tito "teroures", tedy teriéři, zřemě již v té době chováni - nebo alespoň jejich předkové. Byli to "zemní psi", schopni následovat do nory lišku i jezevce a vypořádat se s nimi. A jen tak mimochodem ještě dokázali udržet chlévy a dvory svých pánů bez potkanů a krys.

Slovo "cairn", které tomuto plemeni v originále dává jméno, pochází z galštiny. V překladu znamená "kámen", "hromadu kamení", ale také "kamenný hrob". Jako jméno pro staré plemeno skotského pracovního psa bylo známo mnohem dříve, než bylo v roce 1909 zavedeno pro tohoto malého teriéra ze Skye, jehož barva většinou odpovídala barevné tónině skotský skal.

Jako samostatné plemeno je kernteriér uznáván od roku 1911. Tehdejší standard, vypracovaný ve skotském Edinburghu, platí v základních rysech dodnes. V minulých desetiletích tohoto malého chlapíka zachánil od toho, aby se musel ryhle přizpůsobovat měnící se módě. Ačkoliv např. v Německu ročně přichází na svět kolem 1000 kernteriérů (u nás výrazně méně), nikdy se nestali módním psem.

Článek časopisu Světem zvířat

Kernteriér, jenž byl oficiálně uznán britským Kennelclubem jako poslední ze čtyř skotských teriérů, se vyznačuje velkou radostí ze života. V nejnovějším standardu je plemeno popisováno jako hbité, pozorné a pracovité. Tento činorodý pes ocení pohodlnou procházku stejně jako rychlý přespolní běh lesem či hrátky na způsob agility.

Pro kernteriéra je ze všeho nejdůležitější zúčastnit se života své rodiny. Chce své lidi doprovázet, nikoliv na ně jen čekat doma. Je sice naprosto samostatný, na druhé straně však maximálně přítulný a občas také mazlivý. Má rád děti, je bdělý, nepatří však k nervózním štěkalům: je to zkrátka ideální rodinný pes.

Výchova a výcvik kerna nečiní žádné vzláštní potíže, pokud se - jak je to nutné u všech teriérů - provádí s mimořádnou důsledností a trpělivostí. Malá připomínka: kernteriérovi nikdy nedávejte rozkaz, jehož splnění nejste schopni prosadit. To však neznamená, že byste k němu měli být méně vlídní a laskaví. Pokud se výchova podaří, může se z něj stát báječný doprovodný, ale i "užitkový" pes.

Barvu může kernteriér přiznat prakticky jakoukoliv: povoleny jsou všechny až na černou a bílou, zakázány jsou také bílé skvrny a černá s pálením (black and tan). Jinak ovšem platí, jak to formuloval jeden znalec plemene: "Dobrý kernteriér nemůže mít špatnou barvu".

Chůze a způsob pohybu hrají při posuzování kernteriéra velmi důležitou úlohu. Vpřed se má pohybovat plynule a prostorně, s pevným a rovným hřbetem. Hrudní končetiny přitom dosahují daleko dopředu, zatímco pánevní mají vydatný posun. Cupitání a chůdovitá chůze jsou zakázány. Kern se musí prezentovat nenuceně a uvolněně.

Srst a její struktura činí z tohoto malého psa z drsné skotské vysočiny odolného průvodce, dobře odolávajícího nepřízni počasí. Svalnaté tělíčko pokrývá dvojí srst. Bohatá krycí srst je tvrdá, ale nikoliv drátovitá, pod ní tělo pokrývá měkká a hustá izolující podsada. Srst nesmí působit příliš otevřeně, mírné zvlnění je však povoleno.

Inteligence a bdělost jsou dvě vlastnosti, které tento potomek loveckých psů v průběhu své historie získal ve zvýšené míře. K tomu se ještě pojí jeho výjimečná pohyblivost a jeho odvaha. Přitom to není žádný rváč, ale jedná-li se o ochranu "jeho" lidí, vyniká velkou houževnatostí.

Kernteriéra formoval lov ve speciální oblasti: coby nepřítel divé zvěře, kun, lišek, jezevců a divokých koček býval kdysi držen skotskými lovci, lesníky a strážci zvěře. To z něj učinilo rychlého, nebojácného a ostrého  pomocníka v revíru, jehož je možné ještě i dnes lovecky využívat.

Hlava a obličej tohoto malého psa jsou pro znalce kernteriérů zvláště důležité. Již výraz očí mnoho napoví: mírně mandlového tvaru, v barvě tmavého lískového oříšku, vyzařují neohrožené sebevědomí plemene, zárověň ale i chytrost a lstivost, které získalo v průběhu nekonečných soubojů s liškami a jezevci.

Radost a veselost však rovněž patří k charakteristikám tohoto zdravého psa, který není od přírody sužován žádnou pro plemeno typickou nemocí, a proto se může při dobrém držení dožít 15 i více let. Sluch a zrak sice už budou poněkud zaostátav, nikoliv však dobrá nálada a radost ze života, které vytvářejí půvab plemene.

Míry a váhy kernteriéra definují jako malé plemeno. V kohoutku dosahuje 28 - 31 cm a neměl by vážit více než 7,5 kg. Velikost a hmotnost by samozřejmě měly být v rozvnováze, aby zůstali dobře patrné vyvážené proporce psa. Kenteriér nesmí působit ani jako "čára v krajině", ani jako nacpaný buřtík. Krmíme ho proto v pevně daných časech a ne podle jeho momentální nálady.

Uším, zváště jejich tvaru a postavení, je ve standardu kernteriéra věnována zvýšená pozornost a je jim přikládán zvačný význam. Správně by měly být malé a špičaté a měly by pozorně čnít nad lebkou. Nežádoucí jsou naproti tomu oslí uši (příliš dlouhé, nasazené na straně), netopýří uši (příliš velké a zakulacené) i uši příliš úzké, dlouhé a uzce přiléhající. S klopeným ušima se žádný skutečný kern neodváží ukázat ani na ulici.

Péče o srst a tlapky (nezapomeňte na stříhání drápků) není zvláště náročná, nelze ji však zanedbávat. Hřeben a kartáč ke kernteriérovi rozhodně patří. Pokud je budete používat pravidelně, zabráníte plstnatění srsti a tvoření žmolků a postaráte se o správné prokrvení kůže.  

Ocas a zádní část těla si na kernteriérovi jeho příznivci cení stejně jako očí, uší a obličeje. Zvláště toho ocasu: má být krátký a hodící se k tělu, ale nikoliv příliš osrstěný, nesený ani příliš vysoko, ani příliš blízko, nýbrž "vesele". Umělé krácení ocasu je považováno za podvod. A je to tak dobře - vždyť ocas je nakonec i dobrým barometrem nálady svého nositele.

Schody, schodiště a příkré šplhání - to není nic pro kernteriéra, a pro mladého už výbec ne. výsledkem takového špatně chápaného tréninku by mohlo být poškození kostí a kloubů.

Dovolená? Přirozeně jedině s kernem. Jeho velikost z něj činí mimořádně příjemného společníka na cestách, kterého si sebou můžete vzít v přenosném košíku dokonce i do kabiny letadla.  

Příbuzenstvo nemá kern pouze v rodném Skotsku, ale na celém světě: na zemi existují na tři tucty teriérských plemen. Nejblíže kern stojí svému bílému bratranci, vesthajlendskému teriérovi, který se ovšem v důsledku své módnosti a masového chovu netěší zdaleka takovému zdraví jako jeho hnědošedý příbuzný.

Problémy, běžné u vestíků, chovatelé kernteriérů naštěstí neznají. Štěňátko byste si ovšem měli koupi výhradně od chovalele, jenž je členem Klubu chovatelů teriérů nebo Klubu chovatelů málopočetných plemen psů a chová v rámci pravidel FCI. Nereflektujte na žádné "výhodné nabídky" v inzertních časopisech, nebo dokonce někde za výlohou obchodu či na tržišti. V takovém případě nebudete mít záruku, že štěně pochází z dobře vedeného a konrolovaného chovu, a dokonce i to, zda vám z něj nakonec vyroste kernteriér, je sázkou do loterie. "Levná" štěňata bez P. P. bývají ve skutečnosti nejdražší.

Článek časopisu Světem zvířat

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one